Brusel 2019: Centrum Evropy, Atomium a Čurající chlapeček
(21. – 24. 3. 2019)
Povídání o cestě do Bruselu a na pobřeží s malou odbočkou do francouzského Dunkerku rozdělím na 3 články. První bude o samotném Bruselu, druhý o návštěvě Evropského parlamentu a třetí o údajně nejhezčím městě Belgie (a jednom z nejromantičtějších měst světa) Bruggách.
Všechny části o cestě do Belgie
Cesta tam a zase zpátky
Na cestu jsme v osmi lidech vyrazili dodávkou kolem desáté hodiny večerní, abychom díky německému a belgickému dálničnímu systému vjeli do ulic Bruselu asi v osm hodin ráno. (Celkově jsme od čtvrtečního večera do nedělní noci strávili v autě 29 hodin, ale to počítám i cestování v další dny.)
Hlavní město Belgie, kde kromě institucí Evropské unie sídlí také NATO, nás uvítalo moderní architekturou plnou skla a kovu v kombinaci s cihlovými domky v okrajových částech a obřími historickými stavbami v centru, množstvím zeleně na celém území a mimo jiné absencí popelnic. Svoz odpadů funguje prostě tak, že lidé dávají před dům igelitové pytle jen tak na ulici / pěší zónu nebo jiný veřejný prostor / a jednou za čas je pracovníci seberou.
Některé části Bruselu mohou působit příliš šedivě, protože kromě barevných omítek, na jaké jsme zvyklí v Čechách, chybí v ulicích také reklama (žádné plachty a reklamní desky, plakáty a podobně).
Město působí bezpečně, obyvatelé se k sobě chovají slušně, ve dne chodí do parků, kde diskutují a odpočívají v trávě; někteří příslušníci Policie jezdí na koních a občas, v době konání summitu, narazíte na nějakou uzavírku – hlídaný prostor kolem sídla Rady Evropy či jinde.
Čurající chlapeček
Jedním ze symbolů Bruselu je Čurající chlapeček, malá bronzová soška chlapce čurajícího do fontány.O důvodu vzniku sošky existuje více legend a město svůj symbol rozvíjí oblékáním sošky při zvláštních příležitostech, chlapeček prý občas čůrá nějaký alkoholický nápoj apod. Celkově ale není o co stát, tedy lépe řečeno, nebýt davu fotografujících turistů před ní, málem jsme tu sošku minuli.
Za návštěvu ale rozhodně stojí Atomium.
Atomium
Atomium je model základní buňky krystalové mřížky železa postavený ku příležitosti mezinárodní výstavy Expo 58. Stavba tvořená devíti velkými koulemi o průměru 18 metrů je vysoká 102 metrů a její vrchní koule slouží jako rozhledna se samoobslužnou restaurací.
Během prohlídky celého Atomia se návštěvník postupně přesouvá do dalších koulí pomocí schodů či eskalátorů umístěných ve spojovacích chodbách o průměru 3 metry. V každé kouli je k vidění něco zajímavého a nejde jen o vnitřní expozice, ale také o pěkné výhledy na Brusel.
Mimochodem, do roku 2016 nebylo možné fotky Atomia svobodně šířit, protože architektonické ztvárnění Atomia bylo chráněno jako autorské dílo a potomci architekta André Waterkeyna toto právo tvrdě vynucovali. Ke změně došlo až v červenci 2016, kdy belgický parlament přijal novelu zákona zavádějícího svobodu panoramatu na území belgického království.
Ceny v Bruselu
Brusel je poměrně drahé město. Drahé jsou rozhodně služby, to znamená i ubytování, dražší jsou potraviny v obchodech, drahé je pivo i jídlo v restauracích. Nutno dodat, že belgického piva není pro dosažení účinku potřeba pít hodně, takže 5 Eur za třetinku se dá snést. A když se procházíte večerním centrem, existovat a bavit se dá i v ulicích.
Co je Brusel?
Hlavní město Evropy, kde se potkávají různé národnosti různé barvy pleti a kde i starousedlíci hovoří různými jazyky, je pro jedny symbolem pokroku a obrazem budoucnosti, pro druhé důkazem již probíhajícího úpadku naší evropské civilizace, která, pokud nebude dostatečně chráněna, zanikne.
Pro mě je Brusel prostě jen jedno z evropských měst, kam se pravděpodobně už nikdy znovu nepodívám, pokud k tomu nebudu mít vyloženě nějaký důvod. Z pohledu turisty jsem již všechny možnosti vyčerpal a existuje řada dalších cílů, které při plánování nějaké další cesty upřednostním.
Nechci tím říct, že Brusel za návštěvu nestojí, ale není to místo, u kterého si říkáte „tam bych se chtěl podívat ještě jednou“…